Osobnosti spojené s Jimramovem

Vaverka Josef Prof. Ing. Dr.

Prof. Ing. Dr. Josef Vaverka, DrSc.

Byl synem Josefa Vaverky, rolníka a tkalce. Narodil se 5. 12. 1893 v Ubušíně  č.p. 34.

Po ubušínské obecné škole a měšťance v Bystřici n. P. vystudoval reálku v Novém Městě na Moravě (maturoval s vyznamenáním), následuje studium na VUT v Brně. Studium přerušila válka – sedm a půl roku vojenské služby, byl nasazen na italské a pak ruské frontě. V zajetí nejdříve pracoval jako lesní inženýr, vstoupil do čs. legií v Rusku a odtud v r. 1917 odplul do Francie. Prošel důstojnickou školou. Zúčastnil se bojů proti Němcům a byl přidělen k tvořícímu se pluku Američanů českého původu.

Po skončení války pracoval na generálním štábu čs. armády, v projekční kanceláři min. obrany. Roku 1922 byl demobilizován v hodnosti kapitán a nastupuje službu do ČSD. Zde prošel všemi stupni provozního stavebního inženýra od stavební služebny až po přednostu stavební správy v Brně, kontrolora stavební správy v Brně. Jako kontrolor ředitelství státních drah v Brně byl v r. 1940 propuštěn. V letech 1940 – 45 pracoval jako dělník na pile ve Víru.

Po osvobození do r. 1950 se stává ředitelem drah v Brně (v tomto roce bylo ředitelství zrušeno). Od r. 1950 přednáší železniční disciplíny na VUT a Vojenské technické akademii v Brně. Od r. 1952 je řádným profesorem a proděkanem na stavební fakultě VUT  Brno. Po dva roky (1953 -55) rektorem VUT, od 1955-60 děkanem Stavební fakulty VUT. Kromě toho byl pověřen řadou vrcholných funkcí ve státních orgánech. Ing. Dr. J. Vaverka publikoval přes 60 odborných, převážně teoretických prací, za něž se mu v některých případech dostalo odměn a čestných uznání.

Nejzávažnější z těchto prací je obsáhlá teoretická práce publikována již v letech 1937-38, v níž teoreticky zdůvodnil možnost použití dlouhých svařovaných kolejnic a přednesl návrh na takovou konstrukci. Jmenuje se bezstyková kolej. Ale jako každá nová věc se nesetkala s pochopením techniků. Vždyť šlo o revoluční změnu. Která odporovala 120 let vžitému názoru, že kolejnice nemohou být delší než 20 m. Když po r. 1952 Němci a Francouzi začali s realizací bezstykových kolejí, naši železniční odborníci teprve objevili Vaverkovy práce 17 let staré a začalo se podle nich realizovat.

V roce 1926 je Ing. Josef Vaverka promován na doktora technických věd a v r. 1956 promován na Dr.Sc. Dostalo se mu vysokých státních ocenění – Řád práce a tehdy nejvyšší čs. občanské vyznamenání Státní cena Klementa Gottwalda.

Ing. Dr. Josef Vaverka Dr.Sc. měl vřelý vztah k Ubušínu. Žili zde jeho rodiče i jeho žena pocházela z Ubušína – Josefa Pavlů z č.p. 16. Vaverkovi ale žili ve Víru v rodině sestry paní Vaverkové, Emilie Navrátilové, roz. Pavlů, a její dcery MUDr. Milady Navrátilové. Zde v roce 1975 Josef Vaverka zemřel a na vírském hřbitově je i se svou ženou pohřben.